Vzpomínka na maliny

neděle 4. prosinec 2011 20:43

  Ríká se tomu porušený barvocit. Poznáte sice červenou, černou, žlutou či zelenou, ale s  jak se objeví jemnější odstíny barev, jste ztracen. Třeba ta čísla ukrytá v kolečkové mozaice barev, tak ta nevidím. Pokud to není zrovna černá trojka na žlutém pozadí.  

 Vyrůstal jsem v rodině, která i v socialismu patřila mezi sociálně slabší. V malém, jednopokojovém,

vlhkém bytě, s vodou na společné chodbě a záchodem na dvoře, jsme bydleli čtyřčlenná rodina. Ani

si napamatuji, kdy jsem poprvé v životě viděl sprchu. Ve škole jsme vši chytali jeden od druhého, takže

pořád měl někdo popálené uši od petroleje, maminky nám drhly hlavy se stejnou  urputností s jakou

drhly dřevěná prkna na červeno natřená v naší ložnici, která byla přes den obyvákem. Chudí, ale

relativně štastní. Netušili jsme o zločinech, které páší komunisté za zdmi kriminálů. Při vší té bídě jsem

byl štastný, že jsem se narodil v socialismu a ne, ve zlém kapitalismu. Věřil jsem, že ty elektrikou nabité

dráty kolem hranic tam jsou proto, aby k nám nepronikli zlí špioni za západního Německa. Ve svých

sedmi, osmi letech jsem věřil všemu, co říkali učitelé, hráli ve filmech, psali v novinách. Televizi jsme

neměli, ta přišla, až už mě bylo okolo dvanácti a jistě se shodnete se mnou, že její vliv by nikterak

nezměnil můj pohled na svět. Tedy naiva, hlupák, či úplnej blbec, nevím, jak kdo chce, ale proč lhát,

když tomu tak opravdu bylo.

  Ale abych neodbočoval od toho barvocitu. Moje rodiče nebyli líní, vyráželi jsme každý víken do lesa.

K obědu byly lesní plody, které jsme nasbírali. Jahody, maliny, k tomu se vzala z domu trocha cukru

a "štricla" chleba. Skoro ideální víkend, až na ten můj porušenej barvocit. Když jsme totiž sbírali

maliny, má sestra stačila už dvakrát vyprázdnit svůj hrnek do společné mísy, pusu měla červenou

od toho jak se malinami cpala, a já měl v hrníčku tři. Tedy velké, ty co byly snadno vidět, ale tři.

Obličej jsem měl sice taky červený, jako moje sestra, ale ne od malin, ale poškrábaný od trní, jak

jsem se sápal pro malinu, kterou jsem uviděl. Většinou mě ji sestra utrhla těsně před nosem.

Když jsem přišel se svou opravdu troškou do mlýna, tedy k společné míse, kam jsem plný zahanbení

a studu vysypal své tři maliny, matka zbrunátněla.

"Zase to sežral," a už jsem ji měl.

"Já žádný nevidím," bránil jsem se.

"Nekecej,"okřikl mě naštvaný otec,"tři maliny za dopoledne, to není možný."

Mlčel jsem, abych nekoupil další, ale věděl jsem, že to možný je. Jistě chápete, že jsem tedy na

maliny zanevřel.

  Vše napravil až František. Tedy Malina. Takový správný chalán, posedlý učitelkama ruštiny. Točilo

se jich kolem něho několik, až si nakonec vybral tu nejlepší a nejhezčí, francouzsky vyhlížející lady,

kterou se rozhodl zbytek života poslouchat a sloužit jí. S Františkem jsme se mockrát pohádali

kvůli politice. Já v letech, když jsem ho poznal, byl už ne vždycky dost chytře protestující prudas.

František byl klidas.Hádal jsem se vlastně jen já, on bud moudře mlčel,  anebo říkal - seš blázen,

s tím nic nenaděláš, lidi prostě takoví jsou. A my nejsme lepší, jen jiní. Moc jsem mu tenkrát nevěřil,

ale dnes, když vidím to řádění českých politiků, musím mu dát za pravdu.

  No a i když nevím Františku přesně, kolik ti toho 5.prosince vlastně je /69?/, tak na sedmdesátku,

když se trošku natáhneš, určitě dosáhneš. Jsme ve věku kmetů a já se vždycky utěšoval tím,

že až ta naše podělaná generace půjde spát, že ti mladší budou odvážnější, chytřejší, a všechno

po nás napraví. Ale ted když to vidím, mám pocit, že jsou jen vychcanější. Bohatí nejsou schopnější,

lepe vzdělaní, odborníci, ale ti kterým  není cizí podvádět, krást, dělat podrazy a šidit druhé. Takže

žádné spaní, v té druhé půlce života musíme makat a snažit se aspon o centimetr to postrčit  k

lepšímu. Ale o tom až jindy.

   Dnes, když máš ty narozeniny, tak jako správný Moravák, sedni si  se svými nejbližšími k soudku

dobrého červeného vína, a jak jsme říkávali, "ztrestejte ho". A ten poslední doušek nech pro

starýho Vorla. Tak hodně štěstí a spokojenosti, starý brachu.

Ladislav Vorel

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Ladislav Vorel

Ladislav Vorel

O vsem, rad bych psal humorne a zabavne veci, ale zacal bych prispevkem Bratsi Masini, protoze me to trapi tak, jak snad kazdeho Cecha.

Clovek pred duchodem, 63 let star, svobodny, psani je byl a bude muj konicek.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy