OPRAVA - Poslyšte, co se mě nestalo.Klaus mě pozval na drinka

pondělí 5. prosinec 2011 22:27

Vzhlem k tomu, že jsem zazmatkoval s článkem Poslyšte, co se mě nestalo. Prezident Klaus mě pozval na drinka, omlouvám se a pokusím se to napravit.

 Dal si skleničku martelu, já rum s colou. Nějaký rozdíl mezi námi musí být vidět.

"Překvapilo mě, že jste mě pozval."

""Můžeš mě tykat," usmál se velkoryse, "stejně jsi na to z angličtiny zvyklý."

Oba jsme se napili. Našpulil rty, pokýval hlavou a mlasknul. Martel je martel.

"Tak odkud začneš? Pořád se do mě obouváš,  tak se ukaž pěkně z očí do očí."

Povytáhl jsem udiveně obočí.

"Nemyslím, že bych se do tebe obouval, jen reaguji na ty tvý psí kusy, co vyvádíš."

"Jako?"

"Jako? Toho je. Třeba naposled s tím  Respektem.Ta tvoje reakce- Já jsem neuvěřitelně

 rozhořčen na skutečně zločinný žasopis Respekt, on je zločinný dávno a známým způsobem,

 mě to nepřekvapuje. /Lidovky, 18.října 2011/ - Co vlastně udělal? Prostě jen informoval čtenáře

 o případu Kadlecové. Ten tvůj výraz - Já vetuji - Můžeš vetovat jen věci, na které se vetovací

 právo z tvé funkce prezidenta vztahuje. Chápeš? Je to funkce. A já mám někdy pocit, že na to

 zapomínáš, že si myslíš, že ses jím narodil. Tomu tvému vetuji se inteligentní lidé musí smát.

 Ty jsi snad mohl mluvit jen o těch, o kterých tvrdíš, že lžou, a ne napadat ty, kteří otiskly tuto

 informaci, což je náplní jejich práce. Tabery má pravdu - nemohli postupovat jinak. Ne ty je,

 ale oni tebe by mohli soudit za urážku časopisu. Prostě nesneseš ani slyšet, že bys něco dělal

špatně. Fakt, že se tu vyskytlo podezření/opakuji, vyskytlo podezření/, že bují korupce v udělo-

 vání milosti tě rozčilil, jako by to bylo to jediné, co není v tvém království křištálově čisté. Stejně

 hloupě jsi reagoval s lékaři, prostě myslíš si, že tvůj názor je zákon, či co. Ale mohu tě uklidnit,

 takové čachrování s prezidentovou milostí /pokud se u vás skutečně stalo/ není jen v Cechách

 nejedeš v tom sám. Když Clinton opouštěl úřad prezidenta a věděl, že potřetí již zvolen být

 nemůže, uděloval milosti jak zběsilý. A bylo jich tam povíc, co doslova smrděly. Tisk na to upo-

 zornil, psalo se o tom a to bylo všechno. Clinton bude inteligentnější než ty, nezuřil. A podle

 rčení - čím víc se do hovna vrtá, tím víc smrdí - přešel to mlčením. Tak jako ty to chilské pero.

 Seš prezident. Budiž. Umíš lovit v kalných vodách, volí tě tvý soukmenovci, ne lid, takže čach-

 rujete, jak se dá. Pod slovem lid míním občany žijící v této zemi. Seš tedy prezident, ale to je

 všechno.Nic víc. Kdysi dávno mě komunisti označili za anarchistu. Pokud to znamená nepřiliš

 velká úcta k úřadu prezidenta a vůbec žádná k prezidentu špatnému, pak jím asi budu. Mám

 daleko větší úctu ke každé mamince, která zápasí s každou korunou, aby mohla svému dítěti

 koupit zmrzlinu, ke každému důchodci, který musí se svým platem co ty za měsíc utratíš za

 spropitné vyjít ten měsíc, ke každému klukovi a holce, co se drží za ruce a proživají skutečnou

 lásku. Každý chápeme slovo úcta jinak. Ucta k moci, úcta k člověku. Tu první postrádám,

 ta druhá se k tobě jaksi nehodí.

  Nejsem novinář. To není alibi, chtěl jsem jím přece být i v době, kdy u nás vládla komuna. Tedy

 nejsem jím, ale přesto mě vadí postoj politiků, většinou těch nejhorších - Topolánek, Paroubek,

 Gross a tvoje maličkost - vůči nim. Neříkám, že novináři jsou bez chyb, konečně kdo je perfektní

 kromě tebe. Ale snaží se. Kolik špíny už přinesli na světlo, o niž by se nikdy nikdo nedověděl.

 A kdyby měli víc prostoru..."

"Naštěstí nemají."

  Mlčíme, oba hledáma spásu ve skleničce.

 "Víš, že mě jeden diskutující napsal, že tě nenávidím?"

 Povytáhl obočí. "Opravdu? Povídej."

"Nemyslím, že bych mohl tebe, Paroubka, Grosse či Topolánka nenávidět. Pamatuji si, jak

 jsme jednou s mým přítelem Pavlem seděli u lahvinky vína a nadávali na existující situaci, jako

 v té době většina národa, když nějak přišla řeč na Husáka. Přes všechny výhrady, které jsme

 k tomuto člověku měli, jsme se shodli na jednom. Kdyby umíral a potřeboval by transfúzi krve

 nebudeme váhat a pomůžeme."

"Ušklíbl se. Vždyt jste ani nevěděli jakou má krevní skupinu."

"Máme s Pavlem oba nulku a ta se hodí ke všem," odbyl jsem ho.

 Chvíli bylo ticho. Cíšník přinesl další drinky. Přemýšlel jsem, jestli lituje, že mě pozval.

 "Jednou věci jsem si jistý. Rozhodně se nedá říct, že by tě lidé nenáviděli, tak hluboce se

 o tebe zase nezajímají. Rekl bych jen, nemají tě rádi. Což je vlastně horší."

 Trochu se usmíval a pak řekl, že je čas, abych už šel.

  Ted pravděpodobně čekáte, že napíši a vtom jsem se probudil. Ne všechno je pravda, pouze

 ti, kterým se to pořád ještě nezdá, by si měli znovu, pozorně přečíst název tohoto fejetonu.

 

 

 

Ladislav Vorel

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Ladislav Vorel

Ladislav Vorel

O vsem, rad bych psal humorne a zabavne veci, ale zacal bych prispevkem Bratsi Masini, protoze me to trapi tak, jak snad kazdeho Cecha.

Clovek pred duchodem, 63 let star, svobodny, psani je byl a bude muj konicek.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy