Tak pan prezident Klaus přece jen kradl

sobota 10. březen 2012 17:04

 Když jsem si přečetl přiznání pana prezidenta, že opravdu nešlo o žádnou chvilkovou deziorientaci, jak jsem napsal ve svém příspěvku "Klaus to pero neukradl" ,  musel jsem sklapnout podpadky a přiznat, že Dawn a po ní i já, jsme se mýlili. On sám musí nejlépe vědět, co se stalo, co provedl. Koupil jsem láhev červeného a vypravil se k Dawn.

 

  Když mě otevřela, usmála se, to ne proto, že viděla mě, ale neušlo jí, že držím v ruce lahvinku jejího oblíbeného vína.

 "Pojd dál, dnes vypadáš dobře, " řekla a zručně mě odebrala láhev. Odešla do kuchyně pro skleničky a vývrtku, abychom, jak pan Horníček říkával, posnídali."Dnes tě nebudu plísnit, že mě vytahuješ z postele tak brzo, když nepřicházíš sám."                                                                                                                "Je skoro deset."                                                                                                                                        "Ale sobota. Lidi co ještě nepřelezli stovku, jako ty, si rádi přispí."                                                       Opravdu  v tom jejím župánku nevypadala na to, že už ji dávno není pětatřicet a proto jsem mlčel. Clověk nikdy neví, k čemu to může být dobré. Specielně po té lahvince. Nalila víno a zeptala se :"Tak co budeš chtít, že jsi přinesl tak drahé víno? Naposled jsi ho koupil, když jsem měla narozeniny."                           "Tu myšlenku, že bych měl něco chtít, jsi mě vnukla až ted. Původně jsem přišel ti jen sdělit něco o Klausovi." Povytáhla obočí, vypadalo to, jako že přemýšlí.                                                                    "Klaus, Klaus,  to je ten kocour s tím pruhovaným ocasem?"                                                                     Má neuvěřitelný talent položit otázku, která tě vyvede z konceptu.                                                         "Kocour to je, to ano, ale ocas snad pruhovaný nemá. Pamatuješ si, jak jsem ti ukazoval to video, kde náš prezident krade pero?"                                                                                                                   Svraštila čelo. "Něco mě to říká, ale moc si to nepamatuji."                                                                "Předpokládal jsem to. Pamět není tvá silná stránka. Bylo to při jeho návštěvě Chile, stopil tam propisovačku a nějaký novinář to natočil. To video snad obletělo svět."                                                  "Ale ano, už se mě to vybavuje. Jenže my jsme tenkrát došli k závěru, že šlo o to, že zpanikařil."          "My dva. Ale on sám ted přiznal, že kradl. Snaží se to okecat, ale výsledek je jasný, kradl."            Seznámil jsem ji s tím, co sám řekl.                                                                                                            "To vínko je opravdu skvělé, že?"                                                                                                           "Zatím jsem se nestačil napít, upíjíš pořád sama. Dělá mě to nervozním." Sáhl jsem po své skleničce.   "Tedy to co řekl, by se snad dalo klasifikovat jako upřimné přiznání, ale má to několik kosmetických vad. Předně, trvalo mu to hodně dlouho. Pak, useknout si ruku by nestačilo, musel by se rozsekat celej. Přendával si to z jedné ruky do druhé, mozek vyslal pokyn, oči to hlídaly, ...... ale nechápu, proč to tedy po vysílání vracel? Měl být rád, že ho má. To nedává moc smysl."                                                             "Je hodně věcí, co dělá, které smysl nedávají."                                                                                       "Taky, jak to vysvětluje tím, že když něco podepisují, že si pera nechávají, to není tento případ.              On věděl,  že dělá něco, co by dělat neměl. Proto to dělal tak pokoutně. Jinak by to přece dal do kapsy normálně, bez těch cavyků. Ne, toto mu nevěřím. On věděl, že krade. Tvůj prezident Cechu."              Smála se, měla radost, že mě může vrátit vysmívání se některým věcem, co haplují tady.                      "Ale musíš přiznat, má i nějaké přednosti. Například nenapadl vojensky žádného ze sousedů, nevyprovokoval žádnou válku."                                                                                                                 "Už nepij, dopiji to sama. Kolik jsi říkal, že vás je? Deset milionů?"                                                         "Není nás moc, ale co kus, to unikát. Když nás pánbů tvořil, dával si záležet. Jen precizní kusy položil do Cech. To, co se mu nepovedlo, házel do Ruska a Ameriky. A protože u toho popíjel, je vás tolik."           "Ceští unikáti. A stvořil Klause. A tebe. "                                                                                                  "Vždyt ti říkám, že u toho popíjel."                                                                                                         "Popíjel, jo? To musel být namol. Ale mám hlad. Jestli chceš vejce se slaninou, jdu je udělat. Zasloužíš si dobrou snídani, což se u tebe vždycky říct nedá, ale dnes jsi se vytáhl s tím vínem."                                "Touto dobou už většinou obědvám. Ale klidně se najez, já zůstanu u skleničky."                                 Pokývala hlavou. "Přinese sedmičku a vypije soudek. Cech."

Ladislav Vorel

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Ladislav Vorel

Ladislav Vorel

O vsem, rad bych psal humorne a zabavne veci, ale zacal bych prispevkem Bratsi Masini, protoze me to trapi tak, jak snad kazdeho Cecha.

Clovek pred duchodem, 63 let star, svobodny, psani je byl a bude muj konicek.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy