Prokop Drtina pomohl Gottwaldovi vyhrát UNOR

neděle 24. únor 2013 20:48

 Těm, kteří nečetli Drtinovy paměti - Ceskoslovensko můj osud - bych vřele doporučoval si tuto knihu přečíst. Mnoho věcí, které tam najdete, jsou opravdu zajímavé, a osvětlí vám mnoho z toho, o čem jste nevěděli. Drtina byl, jak asi víte, určitou dobu tajemníkem Beneše, byl "ve hře", a opravdu měl co říct. Druhá věc je, že pokud jde o mne, nazval bych jeho knihu spíš  "Sebeobžaloba". Jestli-že opomenu fakt, že Drtina byl narcis, zahleděný do sebe, až chorobně žárlící na popularitu Jana Masaryka, nemohu si nevšimnout, jak nepříjemné otázky okecává, a de facto přímo nikdy neodpoví. A jedna takto "zakecaná" otázka, silně ovlivnila UNOR. Nebudu se snažit očernit Drtinu, budu průběh přesně citovat jeho slovy, tak jak ho on sám popsal ve svých pamětech.

 Ještě než přejdu k popisu těch posledních chvil rozhodování se ministrů podat demisi, rád bych uvedl některé mé postřehy, pokud jde o autora. I když, jak už jsem napsal, jeho výpověd opravdu hodně přináší, Drtina se sám snaží, některé věci vysvětlit jinak, než jak by je člověk sám chápal. Prostě on musí vyjít ze všeho, jako ten nejlepší a nejsprávnější. Uvede argument, na který se dá těžko reagovat, ale nezmění to fakt, že to asi bylo tak, jak to chápete vy a né tak, jak Drtina chce, aby jste to chápal. Uvedu několik příkladů. Když mu byl v Londýně doručen povolávací rozkaz do armády, okamžitě s ním utíkal za Benešem, aby ho informoval. Ti, kteří ho nařkli, že se chtěl vyhnout službě, protože věděl, že Beneš ho z toho "vyjme", umlčel tím, že jeho povinností bylo informovat o tom svého šéfa, že on sám by byl tuto službu rád vykonal. Těžko co namítat. Když jeden z členů vládní delegace při odjezdu z Banské Bystryce během povstání při cestě na letadlo ztratil v blátě botu, a nechal botu botou, aby nezmeškal odlet, smáli se mu komunisti, že měl tak nahnáno, že nechal botu botou. Drtina to vysvětluje tím, že dotyčný musel brát v potaz, že je členem vládní delegace, a tudíž důležitá osoba o jejíž bezpečnost musí dbát, a proto postupoval tak, jak postupoval. No budiž. Když mu na besedě během procesu s kolaboranty s fašisty po válce, jeden z bývalých vojínů vyčítá jeho postup jako ministra, začne Drtina zdlouhavě vysvětlovat a de facto na dotaz vojína neodpoví, ale otázce se okecáváním vyhne. Při situaci, kdy je ochotný přehlédnout nečistý postup komunistů, Gotwaldovi, samozřejmě žertem, řekne - doufám, že si budete pamatovat, že jsem se zasloužil o stranu -. No nevím. Pokud jde o jeho pokus o "sebevraždu" tento skok z okna je jistě dost divná sebevražda. Sám to asi cítí, protože v knize vysvětluje, že se chtěl napřed zastřelit, ale že se mu vzpříčil náboj v hlavni. Sám, pokud jde o zbraně, jsem naprostý diletant, ale můj přítel mně vysvětlil, že se to opravdu může státl, ale že není velký problém to dát dopořádku,a také, že je  jednoduché to udělat, aby to vypadalo, že se náboj zasekl. Drtina nebyl v té chvíli v časové tísni, takže těžko soudit. Co nejvíc Drtinovi vyčítám, je fakt, že za peníze státu, tedy z daní lidí, byl poslán do Moskvy, aby viděl a informoval. Když se vrátil a viděl, jak to tam skutečně vypadá, místo toho, aby tedy lidi informoval, aby podal svědectví o skutečném komunismu v praxi, moudře vše zamlčuje. Pochopitelně ze strachu o svoji karieru, protože prosovětská nálada Ceskoslovenska byla po osvobození silná. Ale co je horší, potom se po volbách diví, jak lidi hlasovali, že nechali komunisty být nejsilnější stranou. A odkud tedy ty obyčejní lidé měli být informování, když politici jako Drtina, který byl za jejich peníze do Ruska poslán, mlčí. Ze strachu o svou pozici. Po volbách kroutí hlavou, jak jsou lidé politicky hloupý. Ale proč? O tom, jak žárlí na Masaryka se rozepisovat nebudu, možná je to jen můj osobní dojem.

  Ted tedy přejdu k posledním hodinám před demisí.  Upozornuji, že přesně a doslova cituji, co Drtina napsal. Pokud budu mít mou vlastní poznámku, kdy budu chtít čtenáře na něco upozornit, vždy to napíši. Můj úryvek je z chvíle, kdy se tři strany - lidová, demokratická a národně socialistická, schází během vládní krize v kabinetu náměstka předsedy vlády, Msgre Srámka. Bylo to ve chvíli, kdy si Zenkl s Gottwaldem vyměnovali dopisy. Jediné, co mě nebylo jasné je to,  proč napřed nečekali na druhou odpověd Gottwalda a jaká, pokud odpověděl, ta odpověd byla. Začnu citovat Drtinu od chvíle, kdy on přebírá vedení celé této akce. Cituji.

 "Mně pak připadl úkol shrnout průběh celého konfliktu s komunisty a všechny důvody a argumenty, pro něž se domníváme, že je nutno na diktátorský postup Gotwaldův odpovědět podáním demise. Učinil jsem tak hodně zhuštěně nedlouhým výkladem a měl jsem pocit, že se mně podařilo být dostatečně přesvědčivým. Když jsem nakonec navrhl, aby ministři všech tří stran podali hned demisi - moje poznámka, zde nechápu proč nečekali na Gotwaldovu odpověd -  pokračuji v citaci - nevyslovil se ani jeden proti, pouze Msgre Sramek vznesl dotaz."

 Zde bych opět odbočil od citace Drtiny. Byl bych rád, kdyby jste se soustředili přesně na Srámkův dotaz.Pokračuji v citaci.

 "A co, pane ministře, když pan prezident republiky nás opustí."

 Znovu moje bočení od citace. Ten dotaz je jasný. Srámek se neptá Drtiny zda je prezident opustí, či nikoliv, ho zajímá, jaká je připravena alternativa pro případ, když je prezident opustí. A ted bude následovat sálodlouhá, okecávající odpověd Drtiny, která je snahou jen otupit pochybnosti Sramka, aby vše šlo tak, jak si to Prokop nalajnoval. Vracím se k citaci.

 "Byla to ovšem stěžijní otázka a jádro celé politické situace, ve které se octneme po demisi, na kterou tu zkušený, osmasedmdesátiletý předseda lidové strany uhodil. Já tehdy nevěřil, že by se pochybnost Srámka mohla ukázat reálnou, a proto mě bylo snadné odpovědět tazateli odmítnutím jeho obavy, i když jsem tak učinil se zřetelným porozuměním přibližně asi toto: "Mám dojem, že velmi dobře chápu a rozumím důvodům pro které pan náměstek dr.Srámek, vznáší svůj dotaz. On z nás všech má nejdelší zkušenosti  osobní ze spolupráce politické s nynějším prezidentem republiky. Seděli spolu ve vládě po sedmnáct let, prodělali spolu různé politické situace a jistě měl pan náměstek nejednu příležitost poznávat a dělat si úsudek o taktice i metodách, kterých v politice používá politik tak exponovaný a úspěšný, jako byl tehdeší ministr zahraničí dr. Edvard Beneš. Zná ho tedy z politické praxe z nás nejlépe. Zná ho též již jako prezidenta republiky ze spolupráce doma, zvláště za tragické mnichovské krize a zejména i v emigraci, v Londýně, kdy sám byl předsedou vlády. Jsou to závažné okolnosti, které musíme dobře uvážit, vyslovuje-li jistou pochybnost o tom, do jaké míry můžeme s prezidentem republiky počítat, politik takové zkušenosti osobní. Také sám jsem měl možnost pozorovat zblízka v politické praxi pana prezidenta před válkou i za války a plně dotaz pana náměstka chápu. Sám jsem si musil položit v duchu tuto otázku, když se o demisi začalo vážně uvažovat. Ale prezident republiky už od podzimu s námi mnohými mluvil o možnosti naší případné demisi a počítal s ní tedy, i když slovo demise se přitom přímo nevyslovilo. Víte však, že opětně opakoval při různých příležitostech a různým členům vlády, že by mu poskytlo příležitost, zasáhnout do vnitřní politiky, kdyby mu dvě strany Národní strany řekly, že nemohou dále přijímat odpovědnost za dnešní vládu. To nemůžeme chápat jinak, než jako spontánně daný slib, že v případě vládní krize celou svou autoritou se zasadí o věcné a demokratické její řešení. Nyní mu tři, snad i čtyři strany řeknou, že ta situace nastala. To nebudou tedy pouze dvě vládní strany, nýbrž bude to v každém případě většina vládních stran a budou to prakticky všechny, nebo skoro všechny strany demokratické. Prezident republiky musí dbát též toho, že jde o konflikt nejen mezi politickými stranami, nýbrž o konflikt zásadní mezi demokracií a komunistickou diktaturou a totalitou. V takovém konfliktu dr. Edvard Beneš nemůže zůstat stranou, nemůže být neutrální. Pan prezident si je plně vědom dosahu tohoto sporu. Sám mě upozornil, že k tomuto střetnutí mezi demokracií a diktaturou dojde a že to bude zlé. U mně proto není žádných pochyb o tom, jaký postoj musí prezident zaujmout a jaký zaujme.Jsem přesvědčen, že se musí plně exponovat pro demokracii, chce-li zůstat věren sám sobě. Tentokrát manevrovat nebo uhnout nemůže, protože by zradil sám sebe. Proto musí jít s námi a nemůže nás opustit."

 Potud citace Drtiny. Chci jen upozornit na jedno. Odpověd na Sramkuv dotaz byla - na tuto arternativu připraveni nejsme. Místo okecávání. Pak by tedy mohli uvažovat, není-li lepší lépe se připravit a nějaký den počkat. Osobně si myslím, že kdyby komunistům Drtina tímto způsobem nenahrál, asi by přišlo něco jiného, místo února by byl březen či máj, ale to už je otázka jiná.

Ladislav Vorel

josef hejnaTady bych překvapivě souhlasil17:1327.2.2013 17:13:26
V.ČechPracující lid zvítězil již v roce 194711:2125.2.2013 11:21:47
NaštvanýDrtina pomohl ...08:4225.2.2013 8:42:54

Počet příspěvků: 5, poslední 27.2.2013 17:13:26 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Ladislav Vorel

Ladislav Vorel

O vsem, rad bych psal humorne a zabavne veci, ale zacal bych prispevkem Bratsi Masini, protoze me to trapi tak, jak snad kazdeho Cecha.

Clovek pred duchodem, 63 let star, svobodny, psani je byl a bude muj konicek.

REPUTACE AUTORA:
8,16

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy